Felbabka VÚ 5729/R:Tankisté Strašice

[F641700C]

Felbabka – další z mnoha vojenských areálů, který nerozlučně patří (patřil) k historii Středních Brd. I toto místo si armáda z důvodu přísného utajení v minulosti velmi bedlivě střežila. Jak to tedy  na Felbabce vypadalo začátkem 80. let minulého století Vám ve svých vzpomínkách poodhalí Petr S., který zde v letech 1981-83 sloužil 2 roky jako záklaďák.

Na Felbabce sídlil VÚ 5729/R – ROUT – rota oprav uložené techniky, která patřila pod VÚ 5729 Strašice. Na Felbabce byla umístěná technika přesně v síle a složení tankového pluku (byl to takový stínový dvojník Strašic). To obnášelo kompletní techniku pro 3 tankové prapory, což je 3 x 31 tanků (v té době ještě T-55, Strašice již od 1981 ale postupně přezbrojovaly na T-72), motostřeleckou rotu – BVP 1, spojovací rotu, ROT (rotu oprav techniky), ženijní rotu (mj. pásové OT-62), chemickou, zdravotní, průzkumnou a další, které v té době byly ve struktuře tankového pluku.

V případě mobilizace měly narukovat zálohy, z části z okolí Hořovic, většina pak pravděpodobně z Prahy a okolí. Z tehdejšího hořovického ČSAD se měly také zrekvírovat nákladní automobily, které by byly při mobilizaci použity. Tento pluk by po mobilizaci tvořili z naprosté většiny záložáci, zde sloužící lampasáci by zastávali funkce od velitelů praporů výš.

Tanky T-55 a BVP 1 byly umístěny na tzv. velké ploše, což je ten dlouhý pruh na mapě. Každý rok se dělala tzv. překonzervace – každoročně v létě 1 tankový prapor. To obnášelo vyříznutí tanku z konzervačního obalu – ten tvořilo plátno zalité silnou vrstvou hnědého vosku, tento obal zakrýval kompletně celou věž, řidičský příklop a motorový prostor. V rámci této překonzervace se také vyndávala tzv. „kila“ – náboje ráže 100 mm do tankového kanonu. V každém tanku jich bylo kolem 40, takže na celém praporu jsme si pořádně mákli, jedno „kilo“ vážilo kolem 35 kg podle druhu – tříštivý, průpalný, protipanceřový (ty byly nejtěžší  ). Tank se vyčistil, nastříkal novým nátěrem a znovu zakonzervoval.

V roce 1982 se navíc začalo z modernizací tanků prvního praporu. Měnily se pásy za tzv. „keramičáky“ – stejné jako mají T – 72 a navařovaly se PL věžičky pro protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm (místo původně rozměrného poklopu nabíječe). Tak předpokládám, že další dva roky – 83, 84 v létě se pokračovalo na dalších dvou praporech.
Co vím od souseda, který náhodou na Felbabce sloužil v letech 75-76, tak to zde fungovalo v té době stejně . Za jeho služby se prý montovali ty přístřešky z hliníkových prvků, které veškerou techniku na plochách zakrývala. Mám dojem, že to tak fungovalo do roku 1989, takže si myslím, že zhruba 20 let (70. a 80. léta) tu byl onen záložní strašický tankový pluk. Palpost patřil pod dělostřelce z Jinců, my tankisté jsme s ním neměli nic společného (mimoto, že jsme tam občas projeli pásovou techniku).

Na rotě v letech 1981-83 sloužilo kolem 40 záklaďáků a tak do 10 lampasáků (těch byla většina rotě nadřízených – velitel záložního pluku, technik pluku a velitelé praporů + nějací stříbrní „pošťáci“. V zimě jsme jako záklaďáci chodili do stáže – 2 stanoviště – ve dne strážní věž, v noci pochůzka ve dvojitém oplocení, psi nebyli. Když koukám na plánek, tak za nás na místě psinců bylo hřiště na nohejbal. V létě se makalo na technice a do stráže chodili z praporů ze Strašic.
Velitelem roty v letech 81-83 byl praporčík (nebo nadpraporčík) Samitán (strašná svině) a technikem roty „Jožin“ Paštéka – prý tam byli už v 1975.
Když jsme šli na jaře 83 do civilu, tak jako nový velitel tohoto záložního pluku (podléhal veliteli pluku ve Strašicích) přišel major Maťúš, matně se pamatuji na jednotlivé velitele praporů – kpt. „Bimbo“ Nápravník, mjr. Hron „Jéňa Brouček“ – přišel mi tam v té době jediný normální, kpt. Dostál. Technikem pluku byl mjr. Houška. Abych nezapomněl, hotovostní Véesce se minimálně 10 let i přes střídání ročníků říkalo „Hektor“ . Nenechte se mást použitím přezdívek, v 80. letech tam nebyl tak volný režim, jak to čtu o 90. letech, ale naopak velice tvrdý, že se tam i „kavky“ (tankisté) ze Strašic báli chodit i jenom do stráže  .

Tak to je asi tak vše, na co si v souvislosti s Felbabkou vzpomínám. Zdraví Petr S.